Spenden

Ostrava

GESCHEITERTE TRÄUME

Tschechische Schule nach der deutschen Okkupation

Man schreibt das Jahr 1938. Auf dem Gebiet des heutigen Ostrava (Ostrau) ereignet sich eine historische Wende: Deutschland besetzt einen Teil des heutigen Ostrava. Eine drastische Änderung erfährt auch das Schulwesen. Die deutsche Besatzung verändert das bis dahin ruhige Leben der Bewohner der Stadt und umgebenen Gemeinden gänzlich. Stellt Euch vor, Ihr schlaft abends ein, ahnungslos, dass euch am nächsten Morgen eine große Überraschung erwartet: Ihr geht aus dem Haus und seht überall deutsche Soldaten. Ihr kommt in die Schule, und dort wird nur deutsch gesprochen. Ist das ein Witz oder ein böser Traum? Wie könnte man diese Situation des Jahres 1938 besser begreifen als durch die authentische Aussage einer Person, die sie erlebt hat. Für ein Gespräch konnten wir Alice Šupinová und Jan Polášek gewinnen. Vor der Okkupation gingen die beiden gemeinsam neun Jahre lang in die gleiche Klasse (und saßen sogar meistens in der gleichen Bank). Dank ihrer Bereitschaft, ihre damaligen Erlebnisse mit uns zu teilen, konnten wir uns besser in die beschriebene Situation hineinversetzen.

.
Alice Šupinová, 2009
Alice Šupinová, 2009

Alice Šupinová und Jan Polášek verbrachten ihre Kindheit in Svinov, das heute ein Stadtteil Ostravas ist, damals aber eine selbständige Gemeinde war, von der Stadt durch die Oder getrennt. Ihre Erinnerungen an die Zeit bis 1937/38 sind mehr oder weniger idyllisch. In der Gemeinde lebten sowohl Deutsche als auch Tschechen. Die unterschiedliche Nationalität war kein Problem; die Menschen unterschieden sich eher aufgrund ihrer charakterlichen Eigenschaften. Zwar besuchten die Kinder entweder tschechische oder deutsche Schulen und Sportvereine – die Tschechen den Sokol oder Orel, die Deutschen den Turnverein, aber im Alltag mussten sie alle die gleichen Probleme lösen. Nachbarn unterhielten sich miteinander, egal welcher Nationalität sie waren, tschechische und deutsche Pfadfinder trafen sich zu gemeinsamen Feierlichkeiten. Auch die Sprache stellte keine Barriere da. Die Generation der Väter und Mütter hatte zu Zeiten Österreich-Ungarns die Schule besucht, in der Deutsch ein Pflichtfach war. Die Deutschen, die im Sudetenland lebten, lernten freiwillig tschechisch. Alice Šupinová spürte als Kind zwischen den Einwohnern Svinov (Schönbrunn) keine besondere Spannung. Nach ihrer Aussage fühlten sich die Deutschen erst in den Jahren 1937 und 1938 sicherer und begannen, „ihre Hörner zu zeigen“.

.

Okkupation der Grenzgebiete

Im Juni 1938 beendeten unsere Zeitzeugen die vierte Klasse der Bürgerschule, waren 15 Jahre alt und planten ihr weiteres Leben. Alice Šupinová hatte ein klares Ziel vor Augen. Nach Beendigung der Bürgerschule wollte sie die Schule für Frauenberufe in Ostrava-Vítkovice, die sogenannte „Knedlíkárna“, besuchen. Jan Polášek träumte davon, Automechaniker zu werden. In ihre Pläne griff jedoch der Lauf der Geschichte ein, deren Ausmaß sie vorher nicht erahnen konnten. Mit der Unterstützung Hitlers entfaltete die Sudetendeutsche Partei Henleins enorme Aktivität. Unter den Menschen breitete sich Unsicherheit aus. Den tschechischen Bewohnern war klar, dass sie in einem Gebiet lebten, das das Reich für sich beanspruchte. Eine Reihe von Menschen verließ das Grenzgebiet noch vor der Okkupation und floh ins Landesinnere. 

Das Jahr 1938 brachte für Alice Šupinová keine neuen Mitschülerinnen in der Schule für Frauenberufe in Vítkovice, wie ursprünglich geplant. Denn ihre Eltern wagten es in der chaotischen Situation im September 1938 nicht, ihre Tochter auf die Schule zu schicken, die im Nachbarort und schon außerhalb des von Deutschland beanspruchten Gebiets lag.  

Der schlimmste Schlag kam in der Nacht vom 30. September auf den 1. Oktober 1938. Die Straßen waren voll von Soldaten und Lastwagen. Die Bewohner der Grenzgebiete im tschechischen Teil der Tschechoslowakischen Republik waren auf einmal Teil des Deutschen Reiches. Familien, die aus irgendeinem Grund der nationalsozialistischen Verwaltung missfielen, wurden aufgefordert, innerhalb von 24 Stunden ihre Wohnung zu verlassen – und das ohne Angabe von Gründen. Dieses Schicksal ereilte auch die Familie von Jan Polášek, dessen Vater Gendarm war. Alle Familienmitglieder mussten nach der Okkupation innerhalb von 24 Stunden das Sudetenland verlassen. Sie fanden bei Verwandten in Moravská Ostrava (Mährisch-Ostrau) Unterschlupf. Die Wege der zwei jungen Menschen trennten sich für 20 Jahre.  

.
Die Ostrauer Zeitung vom 28. Februar 1939 berichtete über die Veränderungen im Schulwesen in den benachbarten Gemeinden, die seit Oktober 1938 dem Deutschen Reich angeschlossen waren (siehe folgende Abbildungen). Quelle: Bibliothek der Stadt Ostrava // Ostrauer Zeitung (Ostravské noviny) dne 28. února 1938 referovala o změnách ve školství ve sousedních obcích, které ležily od říjnu 1938 v říšské župě Sudety (viz dole). Zdroj: Knihovna města Ostravy
Die Ostrauer Zeitung vom 28. Februar 1939 berichtete über die Veränderungen im Schulwesen in den benachbarten Gemeinden, die seit Oktober 1938 dem Deutschen Reich angeschlossen waren (siehe folgende Abbildungen). Quelle: Bibliothek der Stadt Ostrava // Ostrauer Zeitung (Ostravské noviny) dne 28. února 1938 referovala o změnách ve školství ve sousedních obcích, které ležily od říjnu 1938 v říšské župě Sudety (viz dole). Zdroj: Knihovna města Ostravy
.

Unterrichtssprache Deutsch

Die Zeitung schreibt über die Neuerrichtung tschechischer Volksschulen und den Mangel an tschechischen Lehrern. Über die Schließung vieler Schulen, die Veränderung der Lehrpläne im Sinne der nationalsozialistischen Einstellung und den Ausschluss unliebsamer tschechischer Lehrer schweigt sie (siehe historischer Hintergrund). Der Einfluss des Dritten Reiches auf die tschecho-slowakische Presse, insbesondere die verbliebene deutschsprachige, ist hier gut ersichtlich. Quelle: Bibliothek der Stadt Ostrava // Noviny psaly o zařízení českých obecních škol a nedostatku českých učitelů. Ani slovo o zrušení vyšších škol, změnách výuky v nacistickém smyslu a vyloučení nepříjemných českých učitelů (viz historické pozadí). to svědčí o vlivu třetí Říše na česko-slovenský tisk - zejména na zbylé sudetoněmecké noviny. Zdroj: Knihovna města Ostravy
Die Zeitung schreibt über die Neuerrichtung tschechischer Volksschulen und den Mangel an tschechischen Lehrern. Über die Schließung vieler Schulen, die Veränderung der Lehrpläne im Sinne der nationalsozialistischen Einstellung und den Ausschluss unliebsamer tschechischer Lehrer schweigt sie (siehe historischer Hintergrund). Der Einfluss des Dritten Reiches auf die tschecho-slowakische Presse, insbesondere die verbliebene deutschsprachige, ist hier gut ersichtlich. Quelle: Bibliothek der Stadt Ostrava // Noviny psaly o zařízení českých obecních škol a nedostatku českých učitelů. Ani slovo o zrušení vyšších škol, změnách výuky v nacistickém smyslu a vyloučení nepříjemných českých učitelů (viz historické pozadí). to svědčí o vlivu třetí Říše na česko-slovenský tisk - zejména na zbylé sudetoněmecké noviny. Zdroj: Knihovna města Ostravy

Die Mutter von Alice Šupinová war Tschechin, entschied sich jedoch unter dem Druck der schwierigen Situation, die deutsche Nationalität anzunehmen. Dank dessen blieb die Familie im Sudetenland, aber die neue Zeit bot dem jungen Mädchen im besetzen Gebiet nicht viele Möglichkeiten. Auf dem Weg zu der ersehnten „Knedlíkárna“ stellten sich ihr nun Schlagbäume in den Weg. Fehlende Arbeitsplätze wie höhere Schulen in der Nähe des Wohnortes sowie die schlechte finanzielle Situation der siebenköpfigen Familie zwangen Alice dazu, sich nochmals in dieselbe Schulbank zu setzen. Sie musste die vierte Klasse der Bürgerschule wiederholen. Dieselbe Schule, dieselbe Klasse, teilweise dieselben Lehrer und einige neue. Aber was war neu? In Svinov waren vom einen auf den anderen Tag alle tschechischen Schulen geschlossen worden. Auf der tschechischen Bürgerschule wurde nur noch auf Deutsch unterrichtet. Die Fächer änderten sich kaum, aber ihr Inhalt. Im Fach Geschichte etwa wurde nun ausschließlich die deutsche Geschichte gelehrt.

Deutsche Lehrbücher waren für die soeben gegründeten, ursprünglich tschechischen Schulen kein Problem: Mit deutscher Gründlichkeit standen sich gleich zum 1. Oktober 1938 zur Verfügung. Das alte Lehrerkollegium wurde unmittelbar durch ein deutsches ersetzt. Bleiben durften jene tschechischen Lehrer, die im Sudetengau lebten, die deutsche Sprache beherrschten und den deutschen Behörden noch nicht negativ aufgefallen waren. Die Beziehung der Lehrer zu den tschechischen Kindern unterschied sich nach Aussage von Alice Šupinová nicht von der zu den deutschen Kindern. Wenn ein sprachliches Problem entstand, waren sie bereit zu helfen. Lächelnd erzählt sie von einer Begebenheit im Fach Kochen, als die Lehrerin sie schickte, um Kümmel zu holen, und Alice überhaupt nicht wusste, was sie da holen sollte, weil sie das Wort nicht kannte. Angespannt waren nicht einmal die Beziehungen zwischen den tschechischen und den deutschen Schülern. Dennoch wagte Frau Šupinová es nicht, in der Schule ihre Muttersprache zu sprechen, auch nicht mit ihrer tschechischen Mitschülerin. „Es hätte uns jemand verpetzen können, und dann wären wir einer Strafe nicht entgangen“, sagt sie. Direkt nach Beendigung der vierten Klasse der deutschen Bürgerschule wurde Alice Šupinová von den deutschen Behörden zum Arbeitseinsatz geschickt. Sie wurde in einer Fabrik zur Herstellung von Glühbirnen eingesetzt, die die Deutschen in Svinov einige Monate nach der Besetzung des Sudetenlandes errichtet hatten. Denn das Reich benötigte schließlich Arbeitskräfte!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

.

Ztroskotané sny

České školy po německé okupaci

Na druhé straně psaly o prvním školním vysvědčení pro žaky českého školního jazyka. Žaci dostali dokument zarámovaný hákovými kříží a s nazvem "Německa říše. Školní informace pro žaky českeho školního jazyku".  Noviny dále tvrdili, že čeští žáci nedělali velké pokroky v německém jazyku. Zdroj: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Zdroj: Knihovna města Ostravy // Auf der zweiten Seite wird über die erste Zeugnisvergabe an tschechische Schüler im Sudetengau berichtet. In Deutsch hätten sie keine großen Fortschritte gemacht. Quelle: Bibliothek der Stadt Ostrava
Na druhé straně psaly o prvním školním vysvědčení pro žaky českého školního jazyka. Žaci dostali dokument zarámovaný hákovými kříží a s nazvem "Německa říše. Školní informace pro žaky českeho školního jazyku". Noviny dále tvrdili, že čeští žáci nedělali velké pokroky v německém jazyku. Zdroj: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Zdroj: Knihovna města Ostravy // Auf der zweiten Seite wird über die erste Zeugnisvergabe an tschechische Schüler im Sudetengau berichtet. In Deutsch hätten sie keine großen Fortschritte gemacht. Quelle: Bibliothek der Stadt Ostrava

Píše se říjen roku 1938. Na území dnešní Ostravy nastává historický zvrat. Německá armáda zabírá části dnešní Ostravy. Drastickou změnou prochází i školství. Německá okupace nadobro změnila jinak poklidný život Ostravanů i občanů okolních obcí. Do jaké míry? Jenom si představte, večer usnete, netušíc, že ráno vám chystá jedno velké překvapení. Vyjdete ven a všude německé vojsko. Dorazíte do školy a i v ní samá němčina. Je to vtip nebo zlý sen? Jak jinak pochopit vzniklou situaci z října roku 1938 než si vyslechnout autentickou výpověď osob, které si tím vším prošly. Pro rozhovor se nám podařilo získat Alicí Šupinovou a Jana Poláška, kteří společně v jedné třídě a dokonce i většinou v jedné lavici prožili celých 9 „předokupačních“ let. Díky jejich ochotě podělit se s námi o své zážitky, jsme se mohli lépe vžít do již nastíněné situace.

Alice Šupinová i Jan Polášek prožili své dětství a školní léta ve Svinově, v původně samostatné obci těsně sousedící s Moravskou Ostravou, tedy v německém záboru. Jejich vzpomínky na dobu do roku 1938 jsou vesměs idylické. V obci žili jak Češi tak Némci. Odlišnou národnost však nikdo ze sousedů nevnímal. Lidé se rozlišovali podle svých charakterových vlastností a ne podle národnosti. Děti sice navštěvovali buď české nebo německé školy, ale všichni společně slavili různé svátky, Češi chodili do Sokola nebo Orla, Němci do Turnvereinu. Ani jazyk nepředstavoval žádnou bariéru, avšak Němci, žíjící v Sudetech, se neučili česky z vlastní vůle. Generace otců a matek absolvovala školy za Rakousko-Uherska, ve kterých byla němčina povinná. Alice Šupinová nepociťovala jako dítě mezi obyvateli Svinova žádné zvláštní napětí. Podle jejího vyjádření se začali obyvatelé německé národnosti cítit jistěji a „vystrkovat růžky“ teprve v letech 1937 a 1938.

.

Okupace pohraničí

V červnu 1938 dokončili naši pamětníci čtvrtou třídu měšťanské školy a plánovali svůj další život. Alice Šupinová měla jasný cíl. Rozhodla se, že po měšťance bude navštěvovat Školu pro ženská povolání ve Vítkovicích označovanou důvěrně jako „Knedlíkárna“. Jan Polášek se chtěl stát automechanikem. Do jejich plánů však zasáhl sled dějinných událostí, o kterých rozsahu a hloubce předem nemohli tušit. Cítíc podporu Hitlerovského Německa se mimořádně zaktivizovala Henleinova sudetoněmecká strana. Mezi lidmi se začala šířit nejistota. České obyvatelstvo jsi uvědomovalo, že žije v oblasti, kterou si nárokuje Říše.Řada lidí opustila pohraničí ještě před záborem a utekla do vnitrozemí.  

Září 1938 nepřineslo Alici Šupinové nové spolužačky na Škole pro ženská povolání ve Vítkovicích, jak si to původně představovala. Její rodiče se totiž neodvážili ve zmatečné situaci poslat svou dceru do školy ve vedlejší obce mimo Sudety. Největší rána přišla v noci z 30. září na 1. října 1938. Ulice byly plné vojáků a nákladních aut. Obyvatelé Sudet se najednou staly součástí Německé říše. Rodiny, které se z nějakých důvodů říšské administrativě nelíbily, obdržely výzvu k opuštění bydliště do 24 hodin a to bez udání důvodu. Tento osud postihl i rodinu Jana Poláška.

.

Vyučovací jazyk – německý

Jan Polášek, 2009
Jan Polášek, 2009

Rodina Alice Šupinové sice v Sudetech zůstala, ale nová doba nenabízela mladému děvčeti v okupované obci mnoho možností. Aby ji bylo uznáno absolvování měšťanské školy, rozhodla se ještě jednou zasednout do jejich lavic. Musela si zopakovat 4. třídu. Stejná škola, stejná třída, pár stejných a spousta nových učitelů. Co bylo nové? Ve Svinově byly ze dne na den zrušeny všechny české školy! I česká měšťanská škola se stala německou. Nový tedy byl vyučovací jazyk – německý. Předměty se moc nezměnili, spíše jejich obsah. V dějepise se například učili výlučně dějiny německé říše.

Německé učebnice nebyly pro nově založené německé (původně české) školy žádným problémem. S německou důkladností byly k dispozici hned od 1. října 1938. Učitelský sbor byl automaticky nahrazen německým učitelským sborem, mohli zůstat i Češi, ale jenom pokud bydleli v Sudetech,  ovládali německý jazyk a neměli žádný „vroubek“ u německých úřadů. Vztah učitelů k českým dětem se podle Alice Šupinové nelišil od vztahu k německým dětem. Pokud vznikl jazykový problém, byly taky ochotni pomoc. S úsměvem vzpomíná na hodinu vaření, kdy vyučující poslala Alici Šupinovou pro „Kümmel“ (kmín). Ona však vůbec netušila, co že to má přinést. Vypjaté nebyly ani vztahy mezi českými a německými žáky, ale přesto se Alice Šupinová neodvážila ve škole promluvit svým mateřským jazykem ani se svou českou spolužačkou. Někdo by to přece mohl žalovat, říká, a trestu bychom neunikly. Po ukončení čtvrté třídy německé měšťanské školy, byla Alice Šupinová německými úřady vyslána rovnou do práce. Do továrny na výrobu žárovek. Říše potřebovala pracovní síly.

.

Download

Die Gastbeiträge der step21 [Weiße Flecken]-Zeitung als pdf

Olkusz PL539 kb
Olkusz DE536 kb
Ostrava CZ848 kb
Ostrava DE837 kb

Weiße Flecken

Wie die dritte Ausgabe der
[Weiße Flecken]-Zeitung und der Unterrichtsbaustein bestellt werden können, erfährt man hier.

.

Die Zeitung-3. Ausgabe

3. Ausgabe4953 kb